KŘINEC byl farní vsí v roce 1352, zmínka o křineckém faráři je z roku 1359, ale o prvním majiteli máme zprávu až z roku 1369. V období do skončení husitských válek hospodařil v Křinci zemanský rod Valečovských. Po nich se stal majitelem statku Jan z Ronova, který postavil na Kuncerberku hrad. Stal se zakladatelem rodové větvě Křineckých z Ronova. Křinec byl v držení jeho potomků ještě v roce 1565. V roce 1568 bylo panství prodáno Kostomlatským z Vřesovic. V kupní smlouvě je poprvé Křinec uveden jako městečko (městys). Působení Kostomlatských bylo jen krátkou epizodou. V roce 1575 vlastnil kuncberské panství Jindřich z Valdštejna a na Dobrovici. Jeho syn Heník odešel v roce 1623 pro účast na stavovském povstání ze země. Křinec jako konfiskát koupil sice Albrecht z Valdštejna, ale po několika měsících vyměnil tento majetek za jiný s Adamem mladším z Valdštejna. Jeho synové tu vládli až do skončení třicetileté války. V roce 1649 (1650) se dostalo kuncberské panství do rukou furlánského rodu hrabat Morzinů. Kraj byl po válce z větší části zničen, a tak nový majitel musel budovat svoje polabské sídlo téměř od základů. Tak, jak bylo navrženo a realizováno v té době, tak podstatná část zůstala až do dnešních dnů. Morzinové se stali zakladateli dnešní podoby městečka Křince a jeho okolí. Jejich vláda trvala až do závěru 18. století. V roce 1796 prodali svůj polabský majetek vojenskému podnikateli, svobodnému pánovi a plukovníkovi Jakubovi Wimmerovi.. Ten se zadlužil a v roce 1807 prodal vše svobodnému pánovi Morici Bethmannovi, majiteli bankovního domu ve Frankfurtu nad Mohanem. Jejich vlastnická práva skončila v roce 1945 uplatněním jednoho z dekretů prezidenta Beneše.